Duben 2017

Jaká je to tragedie, když přijdete o matku?

16. dubna 2017 v 14:36 | R.H. |  Ze života
Nevím jak zde, ale na sociálních sítích mne můžete poznat také jako člověka. 1. Dubna mi zemřela matka ve věku 80let, ale snáším to celkem dobře díky příbuzným a přátelům. Navíc mám hodněš práce s probíráním pozůstalosti, což většinou dělají příbuzní. Já si jen nechám nšěco přinést, abych si to prohlédl a potom to sám vyhodil, nebo si to ponechal.

Problém totiž je, že pokud někde něco leží na nedostupném místě, je to velice zuaprášené. I když staré fotografie nebyly tak úplně nedostupné, moc dobře mi z toho prachu nebylo. Vzpomínal jsem tak na svojí matku, k čemuž se mí přátelé a příbuzní, kteří jsou na Facebooku mohli zúčastnit,, ale vybral jsem jenom něšco. \\Vzpomínek je mnohem více, nehledě na to, že se ozývají staří přátelé. Obnovuji tedy různé staré kontakty.

Další věc, která mi pomáhá na tuto tragickou událost je častá návštěva hospody, nebo sbaha si pouštět veselé věci. Mimo to se občas věnuji úkliodu vlastní domácnosti, protože některé věci přibudou. Konkrétně jsem vyhodil videokazety VHS, protoýže mi nefunguje video a v plánu je větší úklid kuchyně. Smutno mi tedy nebude.

Takže pokiud jhste v podobné situaci, můžete toto brát jako návod na překonání smutku.

Co se týká hospody, tak vedle hospody kam chodí moji známí se objevuji také v restauraci Pod Kavalírkou, protože tam mají točený Staropramen a hospoda, kam obvykle chodím totiž jeden čas nefungovala, takl jsem chodil pod tu Kavalírku. Tam je občas živá muzika.

Na mámu mám súpoiustu i veselých vzpomínek, ale kldybych si měl na vše vzpomenoiut, nebyl by z toho článek na blog, ale román. Některé z těchto příhod se nedají popsat dostatečně působivě a bohužel je většina veselých vzpomínek dosti osobní v tom smyslu, že pokud jste to nezažili, tak to nepochopíte, nebo do toho musíte být zasvěceni, jako na příklad moji dva synovci, kteří na to také rádi vzpomínají. To je konkrétně případ máminých přebreptů. My jsme se synovci hrozně zlobili, takže když nám máma chtěla vynadat, vsteky breptala. Občas ani u toho ti synovci být nemuseli. Vznikla tak celá řada originálních hlášek jako na příklad:

očíš se na tom, jako vogorila. To vzniklo tak, že jsem měl u sebe v pokoji otáčecí křesla a jeden z těch dcou synovců se na jednom z nich rád točil, přičemž se něco nechtěněba i rozbilo. Asi se mámě zdálo být málo divoké říci, že se na tom točí jako opice, tak řekla gorila, ale jelikož se nespisovně slova, která začínají na O říkají sVo, vznikla z "CVopice" vogorila.

Na podobném přčincipu vznikla hláška při chystání se do školy, kdy máma chtěla abych se rychle oblékl, prozože pospícháme, vyjídřila to hláškou: Pospícháme pospícháme povovo.

Za zmínku stojí brept, který se logicky vysvětlit nedá, protože nevím, jak to vzniklo, ale jednou ke mně máma vletěla do pokoje a zařvala na mně: rohohu. Jedině snad bychom to Ro Ho mohli vysvětlit tak, že se někdy mámě stávalo že si mne a tátu pletla. Během toho si to vždy uvědomila, takže mi někdy říkala místo Robine Horobine a tátovi místo Honzo Rohonzo. Co znamenalo Hu v tom Rohohu, to je záhada.

Na tyto přebrepty se v psané formě moc vzpomínat nedá. Asi by to chtělo dát na YouTube video, kde bych tyto přebtrepty předvedl, pokud si na ně vzpomenu, stejně jako na pokusy\ mojí mámy naučit se anglicky, což byla často ukrutná legrace.

Písemně by se dalo zavzpomínat na příklad na to, jak jsme jednou jeli na chatu a radovali jsme se z toho, že máme celý vagon pro sebe. Mávali jsme lidem a oni nám také a všichni jsme měli výbornou náladu. Problém zoziž byl, že vagon, do kterého jsme nastoupili byl odpojený. Přeběhli jsme tedy na poslední chvíli do narvaného vlaku a dobře to dopadlo.

Abych si z mámy nedělal legraci, vzpomínám rád také jak nás na chatě, ale i doma máma strašila, kdy je nejvtiupnější skutečnost, že ačkoli jserm byl nejstarší z dětí, bál jsem se nejvíce já. Rádi jsme s mámou strašili tátu na Halloween, což bxyla legrace, protože se můj táta umí parádně lekat.

Je toho hlodně na vzpomínání, ale aby tu bylo něco aktuálního z mého života a aby to byla i legrace, proč nezavzpomínat, že?!

R.H.