Červenec 2013

Kontakt zb galaxií Větrník 5 - O Simoně a závěr

14. července 2013 v 21:57 | R.H. |  Osobní neobvyklé zkušenosti
Pokud jde o to, co pokládám za zajímavé z návštěvy planety X-Reze, to už máme probrané. Problém je, že na rozdíl od jiných světů, které jsem navštívil, nebo z nich viděl nějaké fotky a videa o lidech, kteří přišli mně, nebo mým přátelům s něčím pomoci a stali se mými přáteli, všechny tyto světy vypadaly celkem normálně na rozdíl od planety X-Rezre, která mi oproti jiným světům připadá dosti snová. Hodně věcí bylo jiných a některé ,nevím jak popsat. Kromě omamné vůně květin, které ač byly bylinami, byly velké jako stromy a hlavního města vznášejícího se ve vzduchu jsem byl totiž okouizken vedle moderní futuristické techniky svojí hostitelkou Simonou Buxovou, které bych se rád trochu více věnoval:

Kapitán Simona Buxová může být stará asi jako já, možná více, či méně, dá-li se pro stanovení věku použít naše pohetí měření času. Takže by se mohla narodit někdy kolem roku 1975. Vypadá jako ta Somona ze seriálu Comeback (černé vlasy na krátko a hluboký altový hlas). Akorát nemá tetování a tak velký nos. Je něco málo přes 2 metry vysoká a se Simonou z Comebacku má společný i celkový projev. I originál z toho seriálu, který není tak velký se mi líbí, kór v tom dvoumetrovém provedení není divu, že tu může někomu spoustu věcí chybět. Možná by se mezi Vámi našli lidé, které by mohlo zajímat, jak co funguje a jací tam jsou lidé a tak. Já bych řekl že lidé jsou tam stejuně dobří jako jinde v albedorské federaci.

Simona byla opravdu velice laskavá už proto, že jakýkoli můj zájem o ní řešila nejúčinnějším způsobem, kterým byl sex, což je zvykem u valné většiny mých kamarádek z Albedoru, ale u Simony to bylo a je tím, že je jako vedoucí osoba nějakého týmu, což v tomto přčípadě je vedocí posádky kosmické lodi, je zvxyklá jít příkjladem a patří k lidem, kteří pokud něco dělají, snaží se dělat všechno důkladně a důsledně. X-Rezané jsou ještě důslednější než Albedořané. Navíc i na Zemi mají hodně urostlé ženy takovou vlastnost, která se mi u žen líbí, což je mít pro každý problém účinné a jednoduché řešení. O to více to platí pro ženy z vesmíru.

Moc by lidedm jako jsem já a mnou počínaje pomohlo, kdyxbychom se tohle od mých kamsarádek, kam teď patří i Simona, naučili. Není to nic složitého. Jsou situace, kdy impoulsivní jednání a okamžitá reakce na určité situace hodně věcí vyřeší sama.
¨
Díky své postavě a tělesné zdatnosti se kapitán Simona Buxová zapojila do programu Earthsave formou pomoci s projektem Robinhelp díky tomu, že hodnost kapitána nemá jen ve smyslu velitele posáýdky námořní, nebo kosmické lodi, ale jde také o hodnost vojenskou. Žádost o pomoc zachytila její loď při návratu z vojenské mise, která spočívala v záchraně jedné kolonie na měsíci planety Gerzema XK-40, která byla napadena velice agresivním druhem obřích inteligentních brouků. Její oddíl měl velké ztráty a Simona přežila bez problému.

To je také další věc, kterou mne okouizlila. Důkladnost a důsledné řešení ,problémů díky vrozených vlastnostech a vojensému výcviku se projevuje i v blbostech. Vzít mně na kioně nejen na záda, ale rovnou na ramena způsobem, jakým se to dělá s malými dětmi , je ukázka této její zdatnosti a také ukázka toho, že X-Reze má stejnou gravitaci jako Země. To jsem poznal pře návštěvou jejího domova na jednom pokusu o projekt Robinhelp, který se konal v Chorvatsku. To byl nezapomenutelný zážitek.

Bohužel nemám možnost posoudit a obdivovat její vědsomosti kromě těch, které sám mám, a i tam mám proti Simoně nějaké mezery. To by chtělo něcxo z toho co ví a zná slepě přetlumočit a dát to přečíst někomu, kdo se vyzná lépe než já v Astronomii, Astrofyzice, v kvantové mechanice, částečně v počítačích a elektrotechnice, bevyjímaje medicínu. I když je technika v galaxii Větrník ještě dálke než albedporská i v kosmonautice, takže řídit kosmický koráb je ještě jednoidušší než řízení albedorsdkých lodí, je stále při objevování nových světů stále ještě nutné mít vedle vynikající fyzické kondice, také čiroké vědomosti ve většině oborů vědy a lidských činností kvůli přežití v extrémních podmínkách, kdy mohou nastat ba i nepředstavitelné situace, které se mohou zdát i nemožné. Ve vesmíru je většina světů, které si nikdy nebudeme umět ani představit a už vůbec nevíme, co tam je.

Pokud jsem si náhodou před Simonou příliš hlasitě krknul, nebo prdnul, potěšilo mmne, že jí to nevadilo a vzhledem k tomu že dělá všechno důkladně, pořádně a důsledně, říhla si tak strašně, že jsem byl chvíli hluchý. To se učit nemusíte, ale jedna moje kamarádka - Terry Rodsensová, která se sem dostala ještě když byla planeta Heimor členem federace, což je původně domov Terry Rodsensové, která už není přebornicí ve hlasitém krkání. Teď bude nejlepší Simona. Přesvědčit jsme se o tom mohli na jedé kalbě, která byla součástí uvítací akce jejího týmu, kdy jsme uspořádali soutěž v krkání.

Simona a její tým u nás má na starost jedno specializované datové centrum na projekt Robinhelp, které se nachází v novostavbě v Jesenici u Prahy. Jinak organizaci BATRADIS vybavila novými pouťovými atrakcemi, kterými si máme na Robinhelp vydělávat ježděním po poutích, nebo pořádáním poutí vlastních. Jinak také máme od Simony technologii a zařízení, díky kteréímu si budeme moci vyrábět pomocné pracovní síly, ale o tom se moc nemluví a alespoň ty lid, které znám osobně se zatím asi nebudou účastnit nějakého školení, jak s tím zacházet.

R.H.

Kontakt s galaxií Větrník 4 - Zajímavé poznatky a postřehy

7. července 2013 v 18:01 | R.H. |  Osobní neobvyklé zkušenosti
Po návratu z mšěsta, které se vznáší ve vzduchu bych se rád pokusil nějakým způspobem popsat své poznatky, které mi nejvíce utkvěly v hlavbě, kterýámi nemyxslím zrovna nutněš okouzlení tím jak moje hostitelka a průvboidkyně Simona vypafdá i přesto, že by ser mi žilo mnohem lépe, kdyby si z ní nějaké ženy se kterými se občas setkám, z ní vzaly příklad taki, že by to řešily nejúčinnějším způsobem, jakým je sex, ale hlavně bych se chtěl pokusit popsat nějaké poznatky z vědy a techniky.

Antigravitační město je jeden příklad takového poznatku, čehož pravděpodobně sdosáhli vyvážením gravitace pomocí giroiskopů vyrobených z magnetovce, ovšem jde o kombinaci mojí představy s útržkovitými poznatky z návštěvy tamního muizea a toho, co mi Simona dle svých vědomostí smas řekla.

Podomné to bude také s tím, jak jsem se na X-Reze mohl vůbec dostat za relativně krátkou dobu, která je dokomnce mnohem kratší, než cesta na Albedor, přestoýže je od Země vzdálený pouze 1750 světelnách let, zatímco X-Reze je od Země vzdálen okolo 24 milionů svšětrelných lezt. Začak hjsem po návratu domů pátrat v různých dokumentárních pořadech a vědeckých publikacích z oblasti pozemské teoretické fyziky, a kromě možností fyziky Elermentárnícvh částic mi padla do oka tzv. Teorie Superstrun, kterou asi umí obyvatelé planety X-Reze prakticky využívat pro kosmické letzy, které se na rozdíl od kosdmického létání hyperprostorem Albedořanů pomocí tachyonového, či antihmotového pohonu, používají cestování subprostorem, kde by pravděpodobné praktické využití Superstrun umožnilo obcházení našeho vedsmíru skrze okolní paralelní dimenze, nebo by otevíralo červí díry, k čemuž by nejspéíše šlo použít vír gravitonů. Podle teorie Superstrun jsou Gravitony jkedním z několika druhů těch Superstrun, což jsou vibrující energetické proudy, tvořící elementární částice díky čemuž má hmota právě ty fyzikální vlastnosti, jaké známe. To by alespoň odpovídalo pocitům a tomu, co jsem zažil a viděl po cestě. Onen světelný tunel je červí díra a vířivě rotující prstence okolo lodi pravděúppodobně měly rozkmitat hmotu lodi spolu s energiá i na subatomální úrovni nejsdúpíše tak, aby snadno prošla trhlinou v časoprostoru takovým způsobem, že se ufsaná vzdýálenost jaksi vynechá.

Věci u Simony doma, jako např její televizor v obýváku, to je mi jasné i bez většího vysvětlování. Jedná se i laserovou projekci na stěnu nad přístrojem pomocí pásu několika laserových RGB emitorů spolu s čistě bílým. Ostatní možnosti připojení dalších zařízení včetně laserové klávesnice jsou věci, které již i pozemská věda zná a prskticky to umí používat, ale protože používáme peněžní ekonomiku, není to moc rozšířené a málo kdo si to může koupit, nehledě na to že by jediným důvodem ke koupi bylo mít něco, co nikdo nemá a vytahovat se s tím před známými.

To se týká třeba i budíku v ložnici, který vypadal jako plochý skleněšný hranol, který byl průhledný a v modře svítícím kolečku byl čas. Pohybem prdstu po tom koleřku šlo vudík a čas nastavit, zvolit zvuk budíku, pustit rádio, které šlo dát jako budík. I takovou blbost jsem už i na Zemi v nějakém obchodě s elektronikou viděl, ale tady tento budík se takto rozsdvítil a ukázal čas v noci pouze tehdy, když se na něj člověk podíval.

Průhledný notebook, který byl mimořádně tenký jsem viděl u Simony už na pslubě kosdmické lodi, kterou přivezla nějaké ty pouťové atrakce pro organizavi BATRADIS, což je prý velice pokročilá miniaturizace a méně než 20ti nanometrová technologire. Struktitry čipů a integrovaných obvodů vůberc lze také zjednodušeně řečeno vypalovat do skla, nebo jakékoli umělé hmoty, která ale musí obsahovat moůlekuly křemíku a jiných barevných kovů, které se používají v elektrotechnice.

Lidé jsou stejně dobří a laskaví jako na Albedoru a v celé jeho federaci, ale to je celkem jasné a konkrétně Simonu a jací tam jsou lidé, bych si rád bechal na příště. Moc toho není, ale tohle mi utkvělo.

R.H.

Kontakt s galaxií Větrník 3 - Hlavní město planety X-Reze, které se vznáší ve vzduchu

4. července 2013 v 18:01 | R.H. |  Osobní neobvyklé zkušenosti
Máme tui třetí díl mé návštěvy planety X-Reze v soustavě Azeran, patřící ke galaxii Cětrník, kde jsem skončil u toho, jak jsem se svou průvodkyní Simonou Buxovou navštívil jejich hjlavní město, které se vznáší ve vzduchu, přičemž obíhá celou planetu. Popsal jsem jej jako jakýsi masiv válců. rour, koulí a disků včetně pohyblivých prstenců. Protože to visí ve vzduchu, neční domy jen nahoreu, ale i dolů. Abych si mohl prohlédnout celou planetu z toho městaq, uděšlali jsme si tam preogram na zhruba 24 hodin, protože je tato planeta kupodivu asitak stejně velká jako Země, takže má tamní čas podobné měrné hodnoty.

Posedávání po kavárničkách, barech, restauracích, prohlížení obchodů a muzeí, nebo koukání se dolů z nějakého vně+jšího okraje terasy, se nedá dělkat pořád. Krajina se totiž moc neměnila i přesto, že bylo chvíli vidět nějaké jiné město, které ale stálo normálně na zemi, i když vypadalo podobně. Jeho budovy válcovitých, kulovitých a talířovitých tvarů, občas propojených rourami se tyčily pouze nahoru. My jsme se však vydali na vrchol jedné nejvyšší budovy čnící vzůru, odkud vedla roura na obrovský talíř uprostřed města, na kterém byl zábavní park. Na většinu atrakcí se mi jít nechtělo. Byly moc divoké, ale různé projížďky nějakým pohádkovým světem, strašidelné hrady nebo klasický autodrom jsem navšětívil také. Jediné divočejší atrakce, kam jsem šel byly dvě. Jedna z nich byla v podstatě vodní hordská dráhsa a druhá byla jakási věž, jejímž středem se na jakémsi kulatém disku vyjede nahoru a po všelijak zamotané spirále se disk zřítí dolů. Jelikož se to přitom ještě i točí, nebylo mi nejlépe.

Z tohoto parku jsme pokračovali do jiné části města, nejlépe takové, aby se dalo dívat dolů ma vnějším okraji lvůli výhledu. Blířil se pozvolna večer a celé toto město se nyní nacházelo nad mořem. V současné době bylo pod námi spousta nádherně zelených ostrovů a na nejvbětším z nich byl také nějaký zábavný park, zre kterého byla nejlépe viděšt nějaká veliká hordká dráha a kousek dál veliké Ruské kolo. Dál se rozprostírasl oceán.

Romantiku večera dokreslovalo zapadající slunce. Jelikož jsme už měli trochu hlad, stačšilo projít několika zahradami na terasách, ze kterých šlo toto pozorovat a dát soi veřeři v jedné restzauraci na vrcholu jedné budovby. Restaurace měla otevřenou terasu a pomalu se otáčela kolem své osy. Po romantické večeři jsme šli do kina na nějaký filma pak na diskotéku.

Mezi tím nastala noc a mírně se ochladilo. Pod mšstem byl nějaký větčší kontiment také s nějakým větším měšstem, v jehož středu se nad městem vznášela obrovská zrcadlové lesdklá koule opádaná prdstencem také z válců čnících nahoru a dolů. Bohužel jsme poba nepočítali s tímto pločasím, takže abyx nám nebylo chladno posedšli jsme chvilku na lavičce přičemž si mne Simona vzala do náruče a kdxž jsem jí udsínal ve vlkasech cvíli mne nedls někam kde je tepleji. To zase bylay nějaká restaurace, kde z důvodu chladna zavřeli vnější terasu, a byl to zároveň hotel, takže jsme do rána přespsali v hotelovém pokoji, který byl zajímavý tím, že byl kulatý. Z jedné strany byla ziminí zahtrada a z druhé balkón. Romantiku dovršil i parádní orální sex od Simony, protože na pořádné milpování jsme byli moc unavení, k čemuž došlo proto, že se mi líbila vůně jejích vlkasů, když jse se vzájemně zařívali venku i přesto, že bude brzy dobré, aby si ty vlasy umyla. Ani sem si o to nemusel říkat. Pak jsme šli spát

Ráno po snídani jsme se prochýzeli opět po vnějších okrajích s cílem najít místo, které bude nejblíže Simonina bydliště. Nejlspší by bylo, aby to bylo zase v tom parku za obchoďákem, kde jsme si sem nastoupili. Mezi tím byla dole pod námi nějaká slavnost a zde ve městě se to projevilo tím, že se hodně lidí začalo tísnit okolo vnějšího okrsje, aby se na to mohli dívat. Důvodem k tomu bylo, že tam dole bypustili ohromné množství balónků všech barev, tvarů va velikostí, které létaly až sem nahoru. Nedalo se moc dobře dostat k okrsji, protože nad naši,i hlavami to už tak pěkné nebylo. Jelikož něří Simona asitak 2 metry, videwla přes lidi i dolů. Když se zepztala, jestli nechci vzít na koně abych se podíval, souhlasil jsem a z jejích tramen, kam si mně vysadila bylo vidět skoro všechno.

Než jsme se dostali na místo , kder jsme sem vlezli, stihli jsme se podívat, kde bude Simona bydlet po úspěšném splnění své mise. Nylo to opět v horní části na vrchním disdku jakési činky, jejíž protější disk visel dolů na druhou stranu pod nás. Byly tam hakési výběžky oblepené průhlednými bublinami. Řečeno mi bylo že každá ta bublina je vyhlídkový byteček a v nosné komnstrukci je chodba a výtah. Takže až tam bude bydlet, bude jakoby viset ve vzduchu a vidět také dolů. Akorát nevím jak to bude se soukromím, protože tan, kde se ty bubliny dotýjají, budou na sebe sousedi přímo vidět. Takto na dálku to totiž vypadž jako klas kukuřiče, kdy tam místo žlutých zrnek jsou skleněné, nebo plastové koule, pokud to není ějak vymyšlené, že tam, kte by bylo vidět do vedlejší bubliny, to není prlhledné, nebo je to nějak natočené tak, aby zjedné do druhé vidět nebylo. Třeba mi tam pozve a já to uvidím.

Po obědě jsme sjeli dolů na vrchol nejdelší budovy, která ční dolů a čekali, jestli se dpustí nějsaká plošina, abychom mohli nas oevnou zem. Staslo se task na lesmí mýtině za jakýmsdi rybníkem, prtotože jsme přrce jen byli jinde, než je ten park. Ten by býval byl na vnějším okrsji a tohle byl okrsj vnitzřní. Možná byx ale stačilo tak 2, nebo 3 hodfiny počkat za předpokladu, že jak se planeta pod městem otáčí, což nyní z našeho pohledu znamená, že se město pohybuje týmž směrem jako včera, tak by to asi vyšlo. Tak jsme se alespoň prošli okolo rybníka a do toho sídliště, kde teď Simona bydlí, přišli z druhé strany téměř po tmě díky bujné vegretaci a mšěsterm nad sebou. Občas bylo trochu světla, pokud byxla v masivu mědsta nějaká díra. Doma po odpočinku nyla večeře a po dívání sre na televizi se šlo spát.

R.H.

Kontakt s galaxií Větrník 2 - Poznávání planety X-Reze

1. července 2013 v 18:09 | R.H. |  Osobní neobvyklé zkušenosti
V prvním díle jsem Vás seznámil s tím, jak jsem se dostal na planetu X-Reze, kde mne u sebe ubytovala Simona Bucxová, která vypadý jako ta Simona ze seriálu Comeback v jeho první řadě, akorát že tato Simona o které mluvím měří okolo 2 metrů. PPokud jde o velice důvěrné zhážitky, bylo vše naprosto dokonalé, ale o to se veřejně i v dnešní době píše dost špatně. Zajímavější bude pojednání o tom, jak to tam vypadá, co jsem tam poznal a co získáváme mimo toho, co nám Simona přivezla na pomoc na projektu Robinhelp, za technologie a věšdomosti.

Výdycky mne nejvíce zajímá, jak kdo bydlí, jak je vybavena domácnost a jak je dům či byt zařízený. Tady totiž objevujeme značné odlišnosti od zařízení domácnosti na Albedoru a na Zemi díky moderněšjší technice. Simonin byt sice sám o sobě nebyl ničím zvláštní a nelišil se nijak zvlášť od bytů v paneláku, ale oproti jiným takovýmto bytům tu menylo moc nábytku. Také běžné věci jako nějaká hudební aparatura na poslech hudby, zelevize a počítač vypadaly jinak, mnež jsem čekal. Kuchyň se od albedordských a i pozemských moc nelišila. I na Zemi již máme vesztavěné spotřebiče, drtiče odpoadu (v UDSA na na západě) a myčky nádobí máme už nějaký čas také i v ČR.

Věnujme pozornost obýváku, kde jsme se ztaké dívali na televizi, která měla úžasný zvuk a obraz zabíral celou stěnu a byl velice kvalitní. Zajímavé bylo, že když byla televize vypnutá, nebyla nikde obrazovka v podobě velké černé lesklé placky, ale holá bílá stěna a na místě pro ztelevizor ležel jakýsi černý vroubkovaný vílec se zasklenou štěrbinou nahoře, která byla směrem z pokoje zakrytas plastovým převisem, kterž se leskl jasko zrcadlo. Jde totiž o televbizor s laserovou projekcí na krátkou vzdálenost. Přístroj je třeba položit km bílé stšěnšě, na kterou nad sebe promítá obraz. Dokonalý zvuk zajišťují reproduktory, jaké známe i my pod označením "Zvukovýn systém 5.1". I v tomto případě se dalo rozvinout polarizační fólii pro sledováíní filmů ve 3D zonbrazení. Na přední straně převisu byla škvíra, ze které ta fólie vyleze.

Jedna z doplňkových černých krabiček, jakými je u domácího kina BlueRay přehrávač, zesilovač domácího kina a třeba klasické VHS video, tak tu byl akorát asi ten BD přehrávač, i když se ukázalo, že je to počítač. I u nám známých chytrých televizí se přehrávání televize zmenší do okna, aby se dalo procházet menu aplikací a funkcí, ale stalo se jednou, že se do okna zmenšilo i to menu, kdy okno se SmartTV leželo najednou na pracovní ploše počítače. Windows to nebyl a i když to prý je nějaký ARAX, vypadalo to spíše jako nějaký Linux. Simona vyřizovbala poštu, na čemž bylo zajímavé to, že přístrpoj, který jsem pokládal za součást televizní aparatury promítal na stolek před televizí obraz klávesnice. To už známe i u náds, ale je to spíš taková zajímavost. To platí i o ovládání prostorovými hgesty, nebo hlasovými poveli. což ke zde prý běžná věc, která na Albedoru je už 50 let, na Letheiahu 20 a na Zemi je to u TV horká novinka.

Co se týká okolí, něco jsem již mnaznačil předem, když jksem psal o obrobských květinách a o velkém množství zeleně vůbec. Pokud šlo zbysatřit mé smyslové vnímání nějakou formou sexu se Simonou, řešilo se to tímto způsobem, což bylo možné pouze v případě, že ksem byl Simonou příliš okouzlen a našlo-li se místo, kde bychom byli smi. Jinak jsem byl omímen vůní těch obrovských květin, kdy ač šlo o byliny se zeleným a měkkým stonkem, nyl tento silný jako kmen stromu a květina byla velká jako strom. Ještě že nebyl také takto velký hmyz, resp. hmyz velký ú,ětrně k takovým květinám. To bych se asi strašně bál. Takový naštěstí nebyl až na ty motýly v první části.

Při nákupu jksem si v okolních obchodech spojených do jakéhosi malého centra všeho všímal a nic neobvyklého jsem neobjevil. Možná u ovoce a zeleniny byly rozdíly třeba v tom, že třešně byly velké jako čšvestky, borůvky\ jako třešně, pomeranče se velikostí blížily melounům a jablka byla dokonce i vě+tší než naše melouny. Jahidy byly také velké. Chutná to stejně jak ui nás. V zelenině byly ohledně gvelikosti také nesrovnalosti nehledě na to, že některé věci patřící buď k ovoci, nebo k zelenině nedokáži nikam zařadit a nevím jak bych je popsal. Co se týká nákupu jídla a věcí do domácnosti, většinu věcí jsem znal, ale i tak se tam objevilo pár podivných věcí.

Z nich byl ten den oběd, který byl velice dobrý i přersto, že vlastně pořádněš nevím, co jsem jedl a nedokáži určit jestli to bylo masdo, ryba, houby, nebo nějaká zelenina, čímž podivné zážitky zdaleka nekomčily. Simona mi chtěla ikázat centrum města, ve kterém bydlí, což pokládám za to nejzajímavější. Cesta netrvala dlouho. Stačilo zajít do parku u tšěch obchodů, kde jsme nakupovali a v tom, se to stalo.

Na obzoru nad parkem, kde bylo koečně trochu více světla, protože tam tolika květin a stromů nerostlo, se vznášelo cosi, co vypadalo jako změť válců, talířů, rour a trubek. Po některých jezdili nahoru a dolů prstence a válcovité věže čněly jak k nebi, tak k zemi, ale nikde se země nedotýkaly. To je prý nové antigravitační centrum města. Vlastně je to dnes již celé hlavní město, které aby nedevastovalo přírodu bylo postaveno s využitím antigravitace, takže bisí ve vzduchu a planeta se pod ním otáčí. Máme štěstí, že je zrovna tady a nad místem toho původního, které se nechalo zarůst, nebo bylo rozebráno. Bude-li Simona úspěšná ve své práci u nás na Zemi, dostane nový byt v tomto létajícím městě, do kterého jsme se dostali vítahem, který vyjel ze dna jednoho z válců, který sahal téměř k zemi a spustilo se z něj několi prstenců. Na jeden si stačšilo stoupnout a počkat, až to vyjede nahoru.

Chtěli jsme využít toho, že město obletí celou planetu, takže jsme si našli zábavu na 24 hodin. To nebyl problém, protože tu bylo hodně obchdů se vším možným, muzeum a zábavný park, a to jsme neprošli celé město. On je tento masiv válců, rour, prstenců a koulí velmi rozsáhlý a vždy se našla chvíle se podívat z okraje nějakého codníku, či terasy dolů, a to nejlépe na vnější straně. To aby byl výhled do dálky a také dolů, co je pod námi. Pivo tu moc dobré není, ale šlo o to se občerstvit v jedné kavárničce, která byla na vysutém talíři mimo masu okolního města, tak z ní byl skvělý váhled. Momentálně se mšsto vznášedlo nad horami, kdy některé sahaly až k nám a jejich vrcholky pokrýval sníh.

Až na to, že to celé visí ve vzduchu tam vlastně nic zajímavého nebylo. Bylo to moderní velkoměsto, kde ale chyběla doprava v tom smyslu, v jakém bychom tomu rozuměli. Vypadalo to, že se tu chodí větščinou pěšky a maximálně se jede někam výtahem. Když někdo věděl kam chce, některé terasy i s nšěkterými restauracemi, kavárnami, bary i obchody, byly pohyblivé, takže stačilo vědět jak se co hýbe a počkat tam.

Co jsme tam dělali si necháme na příště.

R.H.