Listopad 2010

Wpgfemszein 3D, DOOM a podobné hry si zase můžeme zahrát

8. listopadu 2010 v 18:02 | R.H. |  Zajímavosti
Nedávno jsem objevil program díky kterému  je možné si znovfu zahrát staré hry pro DOS, z nichž ty nejzajímavější jsou bojové 3D střílečky z nichž legendárním fenoménem je jednak Wolfenstein 3D, alůe hlavně DOOM. Dále náisleduje Duke Nuikem 3D. To jsou hry se kterými jsem trávil hodně času asitak mezi 18 až 26tým rokem života. Uvedené hry jsem hrál nejvíce  se synovci a jejich kamarády..

Díky programu DosBox to zase jde, takže můžu nostalgicky zavzpomínat. Občas je s tím i lkegrace, ale bohužel se tyto hry dají špatně vyprávět. Nejlepší je to zkusit, nebo si na YouTube najít nějaká videa. K nostalgickému vzpomínání jsem přiměl i jednoho kamaráda, který to ztaké kdysi hrál jako relax a kdyby to šlo, i můj otec by si i dnes ještě zahrál Wolfensteina 3D.

DOOM

Já osobně dokáži zcela poctivě bez podvádění projít akorát první episodu a horko těžko druhou aniž bych zemřel. Třetí episoda má moc těžký druhý level. Takže když mi přestane bavit pořád umírat, vzpoměl jsem si i na podváděcí kódy, z nichž tedy použiji nesmrtelnost - IDDQD. Ostatní se nyní snažím nepoužívat, ale když kjsem to hrál poprve, používal jsem i další jako třeba kód IDKFA, kterým jsem měl všechny zbraně a klíče.. To \ale jen abych viděl jak co funguje. Někdy si pomohu procházením zdí - IDSPISPOPD (Doom1), nebo IDCLIP (Doom2). To používám když nemohu najít cestu někam a mapa mi nepomůže, nebo když někam spadnu. To dělám u DOOMa 2 protože má rozsáhlé levely a hodně lezení po vysokých římsách, přičemž je človbgěk ostřelován mnohdy z dálky často velmi těžkými zbraněmi pokud se to tak u některých oblud dá takto nazvat.

Nejvíce jsme si takto vyhráli s mým mladším synovcem, který dvě další pokračování DOOMa2 myslím nehrál. S tím jsem prošel i Wolfensteina Duka Nukema a pár dalších her, které se teprve chystám znpovu vyzkoušet.

Wolfenstein 3D

Pokud si pamatuji, sledoval jsem nejdříve tátu, kterého tato hra chytla. Byla to moje první 3D Střílečka. Nejlsdpší pak byla se zvukovou lkartou do sluichátek. Prošel jsem jí cwlou  a sehnal jsem i pokračování "Spear of destiny". Na rozdíl od táty jsem se nesnažil všechny postřílet a všechno vysbírat a zotvírat všechny tajné skrýáše odsunutím kusu zdi. Stačilo mi přežít. Kódy na podvidšění to totiž nemá kromě podržením současně písmen I+L+M, což způsobilo že jte dostali všechny zbraně a klíče ovšem za cenu ztráty veškerých bodů.

Je toho víc, ale jako ukázka toho že se mi fenomén těchto her nevyhnul to stačí.

R.H.