Jak jsem se učil cizí jazyky II. - Více o Japonštině

17. července 2009 v 15:06 | R.H. |  Studium cizích jazyků
Vážení přátelé,

V minulém článku o tom jak jsem se učil cizí jazyky jsem osal jednak o angličtině což umí každý ale hlavně o tom, že jsem se kdysi učil Japonsky. Chtěl bych se teď o tom více rozeposat a povědět vám o mtom víc.

Ve zmíínce o mé babičce která pocházela z Anglie jsem se zapomněl zmínit že znala spoustu zajímavých lidí, které bych možná mohl touto cestou vícve poznat, nebo je najít , díky řemuž bych si s nimi zase mohl po internetu začít psát, zjistit jak se mají, co dělají, jak se jim daří a co je nového od doby kdy jsem je poznal.

I když se to nedělá, budu některé lidi konkrétně jmenovat za což se předem omlouvám ale jkak jsem výše uvedl, mohou tu mít blog, nebo se k tomu nějak dostat a sami si třeba vzpomenout.To v případě té kaponštiny budou dvě osoby které mne učily a asi dvě další se kterými jsem mluvil a osobně se s nimi setkal.

První mojí první učitelkou japonštiny byla nějaká Nina Jelínková která mne naučila základy a byla to kamarádka babičky. Moje babičkas už bohužel nedávno zemřela, tak nemohu sehnat konkrétnější informace. Tehdy nydlela na Malé straně a bylo to zajímavé.

Jakmile jsme vyčerpali její znalosti japonštiny, babička hledala další lidi a měl jsem tu čest hovořit s pravým rodilým japoncem, - jakýmsi panem Teramoto, který pracoval na japonském velvyslanectví. Mezi tím jsme navštívili nějakou Zuzanu Namai, ale ta mne učit nechtěšla.

Kojnečně se našla učitelka která byla dcera našeho velvyslance v Japonsku kde i žila a uměla to perfektně. Jmenovala se Zora Čermáková a bydlela v sídle toho japonského velvislance poblíž babičky na Hanspaulce. Škoda že jsme toho nechali protože je to zajímavé včera jsem zjistil že by se mi to hodilo.

Dnes je výhoda že se dá všechno sehnat celkem snadno. Tehdy vznikaly moje učebnice tak že se psalo do různých sešitů a na vyřazené spisy a různé papíry a vče bylo uloženo do sklepa kde to asi bohužel zplesnivělo :-(. Hodně věcí se dá najít na Internetu, takýže připomenout si to mohu.

Dlkazem toho že jsem z japonštiny úplně vše nezapomněl je historka v jedné japonské restauraci v New-Yorku, kde jsem pochválil jídlo japonsky.

Když už nic jiného, bylo by zajímavé obnovit kontakt s uvedenými lidmi. Zatím stačí jejich komentář.
)
Fěkuji , - nebo-li Ariágato a na shledanou nebo-li sajonara R.H.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama