Jak jsem prožil léto, a dlvod nečinnosti

2. listopadu 2018 v 23:00 | R.H. |  Ze života
Poslední dobou žiji tak, že vše, čím se zabývám vw svém životě a prezentuji to na internetu pomocí sociálních sítí, webů, blogů, videy na YouTube, a živým vysíláním jednak na Facebooku, YouTube, nebo pomocí různých aplikací pro mobil, jako je třeba Periscope od Twitteru, či Instagram, řeším tyto věci ibvykle způsobem, o kterém bych sem rád něco napsal, protože tu dlouho nic nebylo.

Posleení dobou máme velice horké léto, a už koncem Května je krásně. Nechce se mi sedět doma u počítače, tak se snažím být co nejvíce venku a pokud není moc horko, dělám vše na chytrém telefonu, I ten však vždy u sebe nemám, pokud je tropický pařák a já se jdu někam vykoupat. Vysoké teploty mohou poškodit baterii, nehledě na to že bych o smartphone nerad přišel. Pokud je člověk sám a jde si zaolavat i na polovárně, nebo restauraci s bazénem na zahradě, jsou jeho osobní věci bez dozoru. Tokovou restaurací je Restaurace Železná panna, zmámá také jako "Kemp". Tam jsem strávil letošní léto prakticky celé a i bez koupání jsem tam chodil na oběd dokud bylo natolik hezky, aby šlo sedět venku.

V předchozích letech, když jsem opravdu potřeboval udělat něco v létě na počítači, používal jsem notebook.U stolního počítače se mi stává vždy koncem Května, že se lkčítač po zapnutí během chvíle postupně zpomalí až se téměř zasekne tak, že se dá vypnout jen dlouhým podržením zapínacího tlačítka na čelw skříně. I ksyž má můj počítač pouze ventilátor ve zdroji a na chladiči procesoru, přes zímu jede každý den a jen na noc ho vypínám, což není nutné, protože je ten počítač tichý. Díky tomu se přehřívá, a to zejména proto, že i když uklézím, tak běžící počítač do sebe nasává prach ze vzduchu před tím, žež dopadne na zem, nebo kamkoli, aby šel vyluxovat, nebo utřít. Potřebuji tak šikovného kamaráda, aby pořítač rozebral a vyčistil. Je potřeba tomu trochu rozumět, protože lepšího vyčištění vnitřku skříně, ventilátorů a součástí počítače, když odpojíme a vyjmeme kabely a vše vyfoukáme kompresorem, nebo ztlačeným vzduchem ve spreji s antistatickou koncovkou. V nejhorším lze počítač vyluxovat, ale je potřeba mít jistotu, že nehrozí nasátí nějaké drobné součástky a že vzduch, který vysavač basává není nabit statickou elektřinou. Protože se k tomu používá hubice na škvíry, která je dnes obvykle plastová, takže to nehrozí a luxy mají obvykle regulaci výkonu, takže aby se něco nevycuclo, stačí to dát na nejméně.Notebooku to občas prospěje taky, ale to musí být ten kamarád hodně šikovný, nicméně to není tak úplně můj případ, protože mám notebook pouze pro případ, že nefunguje stolní počítač, takře to do sebe žádný svinčík netahá a navíc to je udělané tak, aby to vydrželo hrubší zacházení ve smyslu třeba práce na sluníčku, nebo na nestabilním povrchu a a tak.

Bývám tak od jara do podzimu hodně venku v přírodě a v hospodě mezi lidmi.Ty hospody jsou různé a potkám tam někdy nějaké známé a je to fajn. Kdybychom chtěli rozebíratmé osobní neobvyklé zkušenosti, známé také jako kontakt s mimozemšťany z Albedoru, zjišťoval jsem také, jací lidé doopravdy jsou a co se týká hlavně jednoho kamaráda z hospody, který je do toho zasvěcen, tak i když je mimo mé příbuzné, nebo členy nějakjé náboženské společnosti, tak je on lepší než ostatní lidé, ale ne docela. Dělá mu potíže pochopit že se snařím změnit svět k lepšímu podle toho Albedoru, což prakticky znamená začít tám, že bych měl kolem sebe komunitu lidí, která by mi rozuměla. Docela se to trochu rýsuje v tom Kempu, kde jsem se víceméně zkamarádil s personálem a některými stálými hosty, takže aniž by věděli o co jde, celkem se naučili ignorovat moje nevhodné chování ve smyslu hlasitého krkání a prdění ve společnosti a navíc je s tím občas i legrace. Bohužel to nejde moc dobře nauzčit ženskou, protože ženy nebývají prasátka, a to i přesato, že se třeba hlasitému krknutá, nebo uprdnutí nějaká holka zasměje, což lze pokládat za joskřičku naděje, avšak takové dívky jsou ještě většinou nezletilé, nebo jim je maximálně kolem 20 let, takže by věkově taková žena mohla být i moje dcera. Na určitý druh vztahu se věím všudy na jedno odpoledne stačí když bude už plnoletá, což by mi stačilo. To ale nebudeme rozebírat.

Pokud to moje finanční situace dovolé, budu v tom pokračovat i v zimě. Na čínské, nebo vietnamské jídlo nemám vždycky chuť. Abych nemusel vyzvedávat hotovost a rovnou jít na oběd, nebo na pivo někam, kam chodí i nějací známí, musím zjistit jak to je s placením kartou v jedné klasické české restauraci s lidovými cenami.

R.H.
 

Velká královská návštěva

14. března 2018 v 18:29 | R.H. |  Osobní neobvyklé zkušenosti
Myslím že by bylo zajímavé zase něco napsat o mimozemšťanech z Albedoru, kde probíhá návštěva Země albedorskou královnou. I kldyž je všem bezpečnostním opatřením učiněno za dost tím, že mí přátelé z toho Albedoru se vším, co k tomu patří díky své technické vyspělosti zařídili všechno tak, aby to vypadalo jako moje fantazie, stejně se to neobešlo bez bezpečnostních opatření, které známe od návštěv státníků. Proto nedostávám za úkol psát o tom, kde přesně albedorská vládní delegace je, aby nedošlo k porušení berzopečnosti i přes výše uvedené skutečnosti. Členové vládní delegace v čele s královnou se chtějí cítit bezpečně, takže vybraní členové ochranky pobočky organizace BATRADIS v daném městě a dané zemi doprtřovází kolonu tří limuzín, z nichž ta perostřední veze královskou delegaci, na motorkách-

Měl jsem tu čest doprovázet královskou delegaci na cestě z letiště na generální ředitelství pražské pobočky Batradisu díky tomu, že mám kamarádky i mezi členy pomočkové ochranky. Postarala se o to Newt Amidala Skywalkerová, která jela po pravém boku královské limuzíny. Díky tmavým sklům nebylo dovnitř vidět, ale byl to skvělý zážitek, Z těch opravdu hodně urostlých dívek, se kterými se osobně znám, jela z druhé strany Simona Buxová, v čele kolony před o něco kratší limuzínou ochranky jely Amada Lake a Mira Mail. V zadu Lidie Holister a Gábina Ditrichová.

Přivítání bylo velkolepé. Stále mne ale ke královně nepustili, ale viděl jsem ji trochu z dálky z druhého konce hodovní tabule při uvítačí recepci, nehledě na to, že jsem neměl na sobě oblek, protože na to nebylo vhodné počasí a i tak mi hlavně při jízdě Prahou a hlavně při cestě z letiště byla na té motorce zima. Jediné co mi Newt půjčila byla náhradní helma koženou kombinézu na motorku pro mně neměli.

Mimo obvyklé ceremonie zaznělo z úst pana ředitele a několika vybraných vedoucích osob z vedení pražské pobočky Batradisu několik přednášek o tom, co jsme dokázali a nedokázali, následovala prohlídka pobočky s velice podrobným a odborným technickým výkladem a večer se jelo opět v koloně a ostatní pozvaní autobusem na slavnostní večeři do podnikového baru a restaurace s diskotékou v Čestlicích, provozované Julií Vozábovou.

Společensky jsem se oblékl až druhž den, kdy byla na orogramu návštěba společnosti PCA Praha jejíž představitelé byli odměněni i přes neúspěch ve své činnosti. Řád za snahu a projev dobré vůle obdržela ředitelka společnosti Pamela Jannis, ředitelka projektu Robinhelp - Marie Smaulová, vedoucí vývojářského týmu a vedoucí technické údržby IT - Beferly Skoitová a já.

Mezi tím začalo moje letošní koncertní turné, kam jsme královnu a její doprovod pozvali na jeden, nebo více koncertů podle toho, kdy proběhne její návštěva pobočky Batradisu ve městě, kde bude nějaký ten koncert a současně návštěva dané pobočky. To vyšlo hned na začátku v nizozemském Rotterdamu. Kdy to bude příště nevíme, ale program královské delegace vypadá zhruba tak, že z Holandska pojede královská návštěva do Švédska, Norska, Finska, Belgie Velké Británie, Irska, potom na Island, prý pak bude návštěva poboček Batradisu v Kanadě, následovat má Japonsko, Čína a Rusko, MaĎarsko, Rakousko, Itálie, Španělsko a nebude chybět ani Afrika, aistrálie s Tasmánií a Novým Zélandem. Chybí Latinská a Střední Amerika, kde má BATRADIS pobočku akorát v Buenos Aires a Rio d ža Néru a v Porta Lesa. Víc prozradit nelze, aby nedošlo k porušení bezpečnosti hlavně v problematických zemích, V USA to začalo.

Důvodem k udělení řádu snahy bylo porovnání naší pobočky s pobočkami v USA, Francii a Německu, kde nebylo potřeba tolik vybavení jako u nás, protože tam některé věci, jakými je třeba činnost společnosti Allied Social Services, která se v Praze jmenuje PCA Praha. Prý bylo zarážející zjištění, k čemu je obrovská podzemní tovární hala pod pražskou pobočkou, která zatím není stále dokončena.

Je nám přislíbena podpora, takže se můžeme těšit na kontakt s dalšěími civilizacemi v albedorské federaci, které ještě neznáme, protože zatím to vypadá tak, že si na pomoci pozemské civilizaci zatím každý konkrétně v Praze, vyláme zuby. Některé další planety, nebo sluneční soustavy odmítly na programu Earthsave spolupracovat, protože zjistily, že by se zhroutila jejich ekonomika i přesto, že se peněžní ekonomika všude nepoužívá.

Pokud poznáme někoho úplně nového, tak douzfám, že jejich pomoci budeme rozumět, prorože na příklad u planety X-Reze jsem všechno nepochopil. U některých věcí mi unikl jejich smysl, nebo účel, natož když nám přijde na pomoc někdo tak vyspělý, že vůbec nic nepochopíme. Nezbývá, než se nechat překvapit.

R.H.

Já a vaření

12. března 2018 v 15:58 | R.H. |  Ze života
Nevím, jestli to váte, nebo znáte, protože jste to třeba tzažili, ale já mám zřeba velkou radost z úspěchui v oboru lidské činnosti, kterou neovládám. V mém přápadě je to vačení. Z počátku jsem měl strach z toho, že mohu něšco zapálit,k nebo zničit potraviny či ingredience měčeho, co chci uvařit. Navíc hrozí ryziko popálenin, takže jsem tomu nevěnoval pozornost.

Když byla moje matka hodně nemocná, začal jsem se od ní učit vařit mejen normálně, ale také improvizovat a kombinovat. Ještě za jejího života jsem dvakrát po sobě uvařil Rajiskou omáčku z kečupu a leča a co jsem sám, nemám potřeba vařit, protože je toho moc a musí se potom uklízet,

Pokud mne mebaví jíst pořát konzervy, péci si mraženou pizzu v remosce, nebo chodit do restaurací, občas něšco zkusdím a daří se.. Mám pak jídlo na celý den a Buřty na pivu jím již čtvrtý den.

Pečení masa v remosce trvá dlouho, ale zvládnot se to dá. To ale lůpravdu musím mít na něco chuť. Občas některé kuchařské pokusy fotograficky dokumentuji a dávám na sociální sítě.

Jste na tom podobně?

R.H.
 


Hodnocení roku 2017 a plány na rok 2018

3. ledna 2018 v 17:17 | R.H.
Stalo se již pravidlem se zamyslwet nad uplynulým rokem a popřemýšlet nad rokem, který právě začíná. Jaký tedy byl rok 2017? v mém případě moc šťastný nebyl. Zdravotní stav mé matky se zhoršil natolik, že 1. Dubna 2017 zemřela, čemuž předcházela snaha řešit složitou situaci rozjezdem činnosti společnosti PCA Praha a projektu Robinhelp způsobvem, který byl z pohledu příbuzných nebezpečný. Na Facebooku té společnost, ale i na mém osobním profilu byly kvůli tomu pčíliš osobní věci, které lze snadno zneužít, takže jsem je musel smazat, abych měl klid. Bohužel už nezjistíme, jesrtli by to fungovalo, nebo ne, kaýdopádně to nebylo nic snadného.

Celkem fajn bylo po tragické zimě a jaru létro roku 2017, kdy jsem díky svým příbuzným objevil ve svém okolí užasnou hospodu, která funguje i jako koupaliště, takže si mohi v letních vedrech trochu zaplavat.

Podzim a začátek zimy již oproti roku 2017 a druhé polovině roku 2016 již tolik procházek v lese meobsahoval. Občas je fajn zajít si na pivko i když je mráz a náledí. Zajít tam, kam chodím obvykle, je v takovém případě nebezpečné, takže chodím někde dokle. Jednu oblíbenou hospodu hodlí provozovat jeden můj známý, který provozuje tu hospodu s tím fotbalovým hřištěm. Hospoda, kterou budeč otevírat je ta Pod Kavalírkou, ale než jí otevře, provádí tam rekonstrukci. Na procvházky tak chodím tam okolo, abych viděl, jak to pokračuje. Už by to mšlo každým dnem být, akle furt to není. Naštěstí je zatím docela teplá zima, takže to nevadí.

V roce 2018 plánuji pokračovat ve všem, co se nezdařilo v minulých letech, ale žádná přecevzetí si nedávám. Platí to jak pro sociální inženýrství, kam patří PCA Praha a vše ohledně mého kontaktu s mimozemšťany, tak v oblasti hudební kariéry. Vše souvisí se všěím a pokud patříte mezi mépřátele v životě a ne jen na internetu, měli byste vědět, že mi to nestačí pouze přát, ale pokusit se mi to splnit. U potřeby nějaké té ženské to máme akorát jednodušší o to, že odpadla nutnost pomoci starat ser o mámu z hlediska sociálního inženýrství, to platí stejně.

Udělejme vše proto, aby byl rok 2018 úspěšný pro nás pro všechny.

R.H.

Jsou opravdu peníze kořenem veškerého zla?

17. listopadu 2017 v 17:56 | R.H. |  Co mne trápí
Asi by se hodilo to dát na tomto blogu me zi osobiní neobvyklé zkušenosti, protože svět, který ode mne znáte jako Albedor, vyřešil problém s peněžním hospodářstvím tak, že jej zrušil. Nicméně bych se tomuto tématu rád věnoval z hlediska běžného života i přez skutečnost, že půjde o můj pohled na život.

Téma jsem probíral v jednom ze svých posezení s Robinem na YouTube, kde se zmiňuji o tom Albedoru, že si vlastně každý všechno dělá sám pomocí svého počítaše a přibývá stále více oborů, které lze takto vykonávat, takže tam vlastně uvývají věci, které by se daly dělat. Netýká se to však lidí, které baví vykonávat své povolání starým obvyklým způsobem. Klasická práce je tam za trest, když někdo něco provede a nechce do vězení, nebo se podílet na pbjevování nových světů a kolonizaci vesmíru. Vše se časem okouká a tak merní nic problém včetně snadno dostupného sexu z nudy, což by i u nás vyřešilo spoustu problémů.

To ale není téma tohoto článku i když by hodně věcí vyčešila automatizace průmyslu. Spotřební uboží by bylo levnější a každý by si mohl dovolit co potřebuje. Dalo by se namítnout že by došlo k inflaci, což zdánlivě vadí. Vůbec to nevadí. Na Albedoru inflace byla a to taková, že se vyplatilo raději peníze zrušit, protože neměly žádnou cenu, nehledě na to že tisk bankovek a ražení mincí je plýtvání papírem a kovem. Bezhotovostní trnsakce i tam nějak zůstaly, ale jen ze zvyku a jakákoli platební karta tam není samostatný kousek plastu, ale rovnou občanský průkaz a výrazy jako: zaplatit, koupit, prodat a obchod, se používají ze zvyku.

Nás spíše bude zajímat, že od té doby, co máme demokracii se vláda snaží v České republice dát ekonomiku do pořádku tím, že bude žádat vyšší výdaje než jaké jsou příjmy. To však není ta nejlepší cesta, protože by díky tomu bevzrostla kriminalita. Jak se všechno zdražuje, je to čím dál horší. Člověk zejména jako já, aby se pomalu bál vyjít z domu. Ničemu se nedá věřit, všechno je podvod, talže i zvednout telefon se člověk bojí. Tohle asi není v pořádku a dokazuje to, že peníze jsou kořenem veškerého zla.

Setkávám se často s kritikou od známých ohledně hospodaření a pořitování si věcí, což není vždy na místě, protože já nemám moc peněz protože jsem v důchodu, ale věci které potřebuji jsou drahé, ale spolehlivě fungují. Jediné co se mi dá závidět je, že mám v otázce peněz prd, aniž bych proto musel něco dělat, zatímco zdraví lidé chodí do práce a mají třeba několik zaměstnání, dřou se a nemají na nic čas, aby si ten ord vydělali Nasvíc jsdou ještě méně rozumní než já, že si ještě půjčují peníze.

Týká de to potom i osobního života, kdy je sex pro lidi jako já drahý, přitom by pro nějakou mojí kamarádku neměl být problém s tím něco udělat. Vím že to jde a nemyslím na kamarádky z Albedoru, pro které je to samozřejmost ne proto, že by holdovaly nevázanému sexu, ale že to jsou mimořádně hodné a laskavé bytosti.

Princip Něco za něco je i tak zachován, ale mejedná se o zaplacení si něčí práce, ale udělat něco pro někoho, když někdo udělá něco pro nás. I to jde, protože jinak bychom neměli zdarma Linux, služby od Googlu i když vývojáři Linuxu a Google vydělávjí na jiných věcech, nicméně je to dobrý začátek.

V současné době patřím k lidem a zejména k mužům, kteří nemají žádný sexuální život, protože o ně nemají ženy zájem. Kdo chodí do práce a vydělává dost peněz, tak má občas na nějakou tu prostitutku. Co ale dělat, když na to nemáme a masturbace u porna, nebo u nějakých intimních sexuálních fantazií není dostačující? Důvod proč jsou peníze kořenem veškerého zla zde vidím ve vysoké ceně určitých služeb, které toto mohou občas řešit.

Mám vyzkoušeno že provozovat sex není po technické stránce pro žádnou ženu žádný problém, protože by se potom některé ženy tou prostitucí nemohly živit. Stačí se trochu zamysůet nad biologickými a anatomickými možnostmi. I já mám pár kamarádek mimo těch z Albedoru a pořekadlo "kamarád taky rád" ke známé nejenom na Zemi, ale i v Čechách, takže by mněš osobně stačilo něco zažít v hospodě. Orál pod stolem, mnebo na záchodě, případně anál by byl fajn. Bohužel teď popslední dobou nemají čas se mnou u pivka pokecat ani chlapi, kterří se buďto baví mezi sebou, nebo slerdují nějaký sportovní zápas v televizi. Ještě že mám smartphone. To co jsem říkal o kamarádkách v hospodě, že by mi to stačilo, je pro ty albedorské samozřejmost. moc kaleb tam už také není a sport v televizi je tam také, ale většina mých kamarádek se tam sejde, nebo mi s takovými věcmi občas pomůže i nějaká servírka. Ono totiž když je tam moc lidí, tak některé ty kamarádky v hospodách organizace BATRADIS vypomáhají s obsluhou.

Celkem známým problémem, způsobeným peněžním hospodářstvím je špatná kvalita výrobků zejména v oblasti spotřebního zboží. V oblasti elektroniky to znamená že nějaký přístroj funguje dobře obvykle 2, nebo 3 roky a pak se neopravitelně poroucjá. Oprava by byla moc drahá, pokud je proveditelná i v případě, že nový přístroj je jen o pár korun dražší než oprava. To ale platí pouze tzehdy, pokud se na daný typ přístroje vyrábí náhradní díly. často tomu již není hlavně u počítačů, telefonů, televizorů a zvukových systémů. Na vině bývají použité materiály a neodstranitelné závady se nemusí týkat ani elektroniky, ale i mechanických částí přístrojů. Špatné fungování přístroje je způsobeno opotřžebením materiílu jako: vytahané řemínky, ochozená ozubená kolečka, rozpadlé mechanické části ovládání apopd.

Dražší pčístroje jsou kvalitnější, ale může to platit i o onůečení, obuvi a kožené galanterii. U elektroniky a spotřebního zboží nemusíme nutně chodit pro příklad toho, jak by se to mělo dělat nutně k těm mimozemšťanům z Albedoru, ale bez ohledu na politické zaměření daného státu se i na západě vyráběly věci pořádně asi do 80. let 20. století. Při šetrnném zacházení a schopnosti si sám umět ledacos opravit funguje spousta věcí i dnes i přesto, že při opravování je třeba stále více improvizovat. Jsou tak lidé, kteří jerště dnes poslouchají hudbu nejen na kazetách pomocí kazetového magnetofonu, ale i na páskách pomocí magmnetofonu cívkového dokonce i z 60. let 20. století.

Co se děje nového a proč tu dlouho nic nebylo

22. října 2017 v 14:38 | R.H. |  Ze života
V poslední době jsem se místo psaní věnovalvíce natáčení videí na YouTube a živému vysílání na Facebooku. To platí i nadále a tak tu dlouho nic nebylo. Důvodem je potřeba se co nejvíce zviditelnit, nebt jediné co mi chybí ke štěstí je nějaká družka, nebo jakákoli intimní dámská společnost, která by mne nic nestála. Toto bych chtěl i pro spousu mužů v mé situaci a hodněš věcí, kterými se zabýbám s tím má co dělat. Tím mám na mysli všer okolo společnosti PCA Praha, kde je vyhlášená sbírka, která mi má zajistit dostatek peněz na řešení tohoto problému. Přispět mi tak můžete na účet 0653-941-123/0800 libovolnou částkou, ale nejedná se o půjčku, ale dar. Znamená to, že má jít o pro Vás postradatelnou částku v řádu něškolika desítek až stovek Kč. Děkuji.

To ale není to hlavní. Po dlouhé doběš jsem byl volit, abych se přrdvědčil, že to nemá moc smysl. Nejen já, ale i všichni ostatní lidé přicházejí o své naděje, které pomocí účasti ve volbách vkládají do činnosti našich politiků, kteří akorát myslí na svůj osobní prospěch a strkají si peníze z daní do vlastních jkapes. Protože to vým, nechodil jsem volit až teď. Existoval o tom web, který o tom pojednával, díky čemuž přestal fungovat. Demokracie a svoboda slova je u nás tím pádem pouze teoretická. Proto se do větších úvah o politice nehodlám moc pouštět, a když tak k tomu využiji internetové servery a služby na jakýkoli druh veřejné prezentace čehokoli, sídlící ve Spojených Státech, nebo zemích s větší svobodou slova, nebo výtěžek sbírky použiji na provoz něčeho vlastního, abych si mohl sám určovat pravidla pro obsah, který chci zveřejnit. Každopádně pojmy, jakými je "Svoboda" a "Demokracie" stojí za úvahu a diskusi.

Týká se to i toho, co bych rád dokázal pomocí PCA Praha bez ohledu na to, co si o tom přečtete. V tomto ohledu nehraje roli skutečnost, že jsem si vymyslel nějaký svůj svět, který je příkladem pro ten náš, nebo jestli někde ve vesmíru takový svět je a přišli k nám z něj "lidé", kteří jsou opříkladem pro nás.

Bohužel se vščak ale zvýšení laskavosti žen v otázce vyhovění mužům v oblasti určitých návrhů poněkud choulostivého a osobního charakteru, nedá realizovat politickou cestou, takže účast ve volbách tento problém neřeší. Jedná se totiž o záloežitost vzájemné dohody občanů různého pohlaví mezi sebou na základě výchovy a charakteru osobnosti. To znamená jak se lidé mezi sebou domluví. Mělo by to fungovat. Mám to vyzkoušené.

Jediné co by možná šlo v této věci řešit politicky, by byla legalizace prostituce, která patří mezi ilegální způsoby výdělečné činnosti. Provozovatelům podniků s těmito službami by se to ale asi nelíbilo, protože by se tak musela z prostituce odvádět daň jako z jakéhokoli podnikání, ale zase by pak na druhou stranu šlo vymyslet způsob jak na to poskytovat sociální příspěvky, nebo slevy, o čemž by se sepsal zákon. Záleželo by pak na prezidentovi, jestli by takový zákon podepsal. K tomu je ale potřeba, aby toto byla činnost a hlavněš volební program nějaké strany, nebo hnutí. Takovou stranu nemáme, takže bych jí musel založit a hlavně by mne muselo co nejvíce lidí volit. Jak jsem uvedl výše, moc by to asi stejně nefungovalo.

Snad to něškoho napadne, a když ne, vím co má dělat.

R.H.

Rád bych v životě něco dokázal

23. září 2017 v 17:38 | R.H. |  Ze života
Nevím do jaké míry se na světě a na internetu najdou lidé, které zajímá co dělám a o co se zajímám a čeho bych rád dosáhl, ale děje se toho poměrně dost. Bohužel se kasždý stará jen sám o sebe, takže se dá těžko zjistit, kdo koho zajímá, a to zejména tehdy, když lidé nemají čas ani na to, aby se každý sám nad sebou zamyslel.

Bohužel nemám nioc zajímavého k napsání kromě toho, že mám alespoň dlew větčiny mých příbuzných a některých přátel hodně volného času, což mi umožňuje o sobě přemýšlet docela často, takže není žádným překvapením že si kladu dosti vysoké cíle ve věcešch, kterými se zabývám, ale protože jsem na všechno sám, nestíhám jedno pro druhé i přesto, že všechno se vším souvisí.

Ztráta někoho velice blízkého, jakou je na přáklad úmrtí jednoho, či obou rodičů, měla i u mne za následek změnu chování v tom, že dělám různé věci, které jsem dříve nedělal. Abych léper dokázal nejen v hudbě, ale v životě vůbec vše, co bych rád dosáhl, snažím se všeobecně více zviditewlnit tžřeba tak, že když jsem zjistil že pořádnš začalo fungovat živé vysílání na Facebooku, máte možnost mne tam obvykle v neděli večer vídat na živo, jak sedím u počítače a něco vyprayvuji. Pomocí psaných komentářůp máte možnost se mne na cokoli zeptat a já místo psané odpovědi odpovím ústně.ů

Protože nšěklteré věci lépe zapůsobí na liádi v mluvené a ne jenom ve psané formě, natáčím hodně různých povídacích videí na YouTube. Do skládání hudby se pustím také, ale neobejde se to bez reakcí ostatních lidí. V hudbě je to sdílení, komentování a časté poslouchání dosavadního hudebního obsahu stránek o mé hudební tvorbě včetně SoundCloudu a MixCloudu, přihlášení odběru kanálu "Hudba Robina Hronka RHMUSIC.ORG" na YouTube, kde je potřeba co nejvíce palců nahoru a co největší počet shlédnutí všech dosavadních videí. Platí to i o stránkách na sociálních sítách, které slouží k interakjtivní prezentaci všeho, co se děje okolo mojí hudby a umožňuje to vytvořit komunitu lidí, které moje hudba zajímá, u čehož je na sociálních sítí potřeba mít co nejvíce fanoušků dané stránky dané sociální sítě, co nejvíce kladných reakcí u příspěvků a hodně komentářů včetně sdílení.

To platí i o věcech, které se týkají mého kontaktu s mimozemšťany z Albedoru, cokoli to znsmená a cokoli to je. Hudba tam čásdtečně patří také, ale vedle poriovnávání naší techniky s tou mimozemskou, k čewmuž slouží na internetu BATRADIS, je tu taklé PCA Praha, což je jeden z konkrétních výukových programů, dfíky kterému se staneme lepšími lidmi.

Zdánlivě mi nic mezi Vámi nechybí kromě více než přátelského přístupu žen ke mně a k mužům v mé situaci, což vím že půjde realizovat, avšak se máte ještě jodně co učit, k čemuž Vás je třeba motivovat. Začít můžeme tvorbou komunity z mých přátel a lidí, kteří se stali fanoušky příslušných stránek na sociálních sítích.

Jak se v hospodách nekouří, lidé jsou podráždění

20. června 2017 v 19:36 | R.H. |  Co mne trápí
Jistě jste si všimli, že pořád píši o tom, že mají liodé ke mně občas averzi, takže se cítím ohrožený. Proto bych rád měl družku vyšší postavy než jsem já sám, i když obvyklý je prasvý opak. Tento problém kromě mne asi nikdo neřeší, ale abych se v yjádřil k aktuálnímu dění v České republice, rád bych se vyjádřil k zákazu kouření v restauracích a hiospodách. Jako nekuřák to celkem vítám, protože to už v hospodšě, kam chodím občas na pivo tolik nesmrdá a také mi nesmrdí oblečení.

Všc má alew i druhou stranu, díky které jsem v hospodě ještě více sám než obvykle, protože všichni mí známí z hospody ksou kuřáci. Pokud se dá sedět venku, tak to jdew. To ale platí pouze v případě, že hospoda má zahrádku. Hospody bez zahrádky se poznají podle hloučku lidí u vchodu, protože si šli zakouřit., Zacpaný chodník a v lokále prázdno.

To by zas tak nevadilo. Dokud budeme mít hezké počasí, tak to celkemn půjde. Horší to bude v zimě, kdy budou před restauracemi bez sezení venku mrznout kuřáci a budou mít ještě horší náladu, nežř nyní, což se mi může stát osudné. Ne snad že bi mne přímo někdo zabil, ale lidé jsou ještě podrážděnější než obvykle. Tak poznáte kuřáky. Všechno jim vadí, do všeho rýpou, takže se člověk nemůže ani v hospodě vyfotrit, nebo si vyfotit, či natočit něvo zajímavého, protože se každý moc bojí o své soukromí. Dokud se smělo kouřit, tak to každému bylo víc jedno. Nemůžeme ale házet všechny kuřáky do jednoho pytle, ale mám z hospody určité zkušenosti, které potřebu velké urostlé ženy za družku, aby mne chjránila ještě více pozvrzují.

Jelikož jsme my Češi šikulové na obcházení zákonů a pravidel, určitě něco vymyslíme.

Kromě tvorby hudby se pokouším rozšířit své kreativní obzory tvorbou videí na YouTube, takže by tu k tomuto článku měl vyjít i Videoblog. Video je k dispozici na


Budu youtuberem?

12. června 2017 v 20:24 | R.H. |  Ze života
Poslední dobou hodně natráčím viodea, protože se něktzeré věci lépe vypráví než píší, nebo mám poc it, že je video někdy působivější než psný text. YouTube použíbám již dlouho nejen na dívání se na různá zajímavá videa, mezi kterýmio se objevují věci, které jsou dalkeko zajímavější než profesionální pořady v televizi i přezto, že amatérská videa jsou obsahově zajímavější na úkor provedení.

Provedení má samozřejmě co do sebe, ale pokud chcete v produkování videa docílit ne zrovna zcela profesionálního provedení, potřebujete dosti výkonný počítač, silnou ghrafickou kartu a hodně místa na harddisku. Já se snařžím vymyslet video tak, abych v něm ukázal něco, co chci prezentovat a natočím ho podle nějaké představy, takže střčíhám a edituji jheště před vklastním natáčením. Stejně jako u skládání hudby, kdy si představuji jak poslouchám hotrové dílo, představuji si že sleduji jako divák video, které chci natočit.

Budu tedy Youtuberem? Svým způsobem ano, pokud tak chceme loznačit člověka, který používá YouTube jako platformu pro prezentaci čehokoli co dělá, nebo čím se zabývá formpou videa. Za předpokladu, zže si pod pojmem "Youtuber" představíome někoho, kdo cíleně používá YouTube aby bavil lidi pomocí videa s bláznivým, nebo zábavným obsahem, tak to není můj smysl používání této služby. Já jsem YouTuber v tom prvním smyslu, což znamená, že některé věci se nejlépe prezentují formou videa, což použiji.

Pokud na YouTube natáčáte tzv. Vlogy (Videoblogy), tak pokud to není video ze života typu rodinného videa, nebo natáčení zážitku s přáteli, tak je to sezení před kamerou, nebo webkamerou a vyprávění něčeho ze života. Poslední fdobou zažívám těžké chvíle. Úmrtí v rodině člověka ovlivní, zejména zemře-li Vám bvlastní matka, nebo oztec. Na svojí mámu rád vzpomínám a zjistil jsem že v některých případech na to bude nejlepší video.

Tak na mém osobním kanále vedle Videoblogu vznikl seriál vzpomínek na matku, prpotože pokud jde o legraci v podobě přebreptů, je lepší to vyprávět, protože to můžete zahrát. Přebrepty se totiž špatně přepisují a z toho důvodu někteří slavní herci vydávají na CD, deskách a kazetách nahrávky z divadlka, kde mají vyprávěcí představení s cílem dělat legraci. Velice úspěšným tématem jsou převrepty kolegů a chyby v nějaké inscenaci.

V mém přípafdě to byly přebrepty mojí matky, které byly způsoberné tím, že jsme jí se synovci hrozně zlobili, nebo šlo o začátky stařecké demence, případně rychlejšího myxšlkení, než mluvení. Z pčepsatelných breptů tak vznikla hláška " Točíš se na tom jako vogorila", nebo Pozpícháme pozpícháme povovo. Také byl vynikající výřik "rohohu".

Budu tedy YouTuverem? Nevím, i když jednoho člověka to zaujalo a i když ho to baví díky tomu, že si ze mne dělá legraci, začal mne odebírat a nějaké to video i okomentoval. Záměrně v tom pokračuji a myslím, že vedle tvorby hudby by nebylo špatné si rozšíčit obzor o bavení lidí, i když si nijak zábavný nepřipadám a třeba video s vyprávěním o rodičích a moderní technice, nebo o mojí první holce, jsem natočil se záměrem dělat srandu, ale nevím jestli to vyšlo.

To by chtělo zjistit, jaký má pocit někdo, kdo baví lidi na YouTube, nebo jakkoli veřejně. Rád bych se nějakého komika na to zeptal, jak se cítí během vystoupení, nebo natáčení videa. Co se týká YouTube a i jiných služeb na živé vysílání, tak sleduji velice často tvorbu člověka, který je známý jako Fatty Pillow, který paradoxně má psychické potíže, jakými je panický attak. Ze slavných herců v oblasti komedie je tento paradox i u Martina Dejdara, který vytvořčil v seriálu Comeback postavu Ozzáka. Martin DFejdar má deprese.

Já zdlrazňuji ještě jednou: NEDĚLÁM NA YOUTUBE LEGRACI. Pokud to někoho nejen zajímá, ale i baví, děkuji, je to fajn, ale to není výdycky můj cíl.

Jaká je to tragedie, když přijdete o matku?

16. dubna 2017 v 14:36 | R.H. |  Ze života
Nevím jak zde, ale na sociálních sítích mne můžete poznat také jako člověka. 1. Dubna mi zemřela matka ve věku 80let, ale snáším to celkem dobře díky příbuzným a přátelům. Navíc mám hodněš práce s probíráním pozůstalosti, což většinou dělají příbuzní. Já si jen nechám nšěco přinést, abych si to prohlédl a potom to sám vyhodil, nebo si to ponechal.

Problém totiž je, že pokud někde něco leží na nedostupném místě, je to velice zuaprášené. I když staré fotografie nebyly tak úplně nedostupné, moc dobře mi z toho prachu nebylo. Vzpomínal jsem tak na svojí matku, k čemuž se mí přátelé a příbuzní, kteří jsou na Facebooku mohli zúčastnit,, ale vybral jsem jenom něšco. \\Vzpomínek je mnohem více, nehledě na to, že se ozývají staří přátelé. Obnovuji tedy různé staré kontakty.

Další věc, která mi pomáhá na tuto tragickou událost je častá návštěva hospody, nebo sbaha si pouštět veselé věci. Mimo to se občas věnuji úkliodu vlastní domácnosti, protože některé věci přibudou. Konkrétně jsem vyhodil videokazety VHS, protoýže mi nefunguje video a v plánu je větší úklid kuchyně. Smutno mi tedy nebude.

Takže pokiud jhste v podobné situaci, můžete toto brát jako návod na překonání smutku.

Co se týká hospody, tak vedle hospody kam chodí moji známí se objevuji také v restauraci Pod Kavalírkou, protože tam mají točený Staropramen a hospoda, kam obvykle chodím totiž jeden čas nefungovala, takl jsem chodil pod tu Kavalírku. Tam je občas živá muzika.

Na mámu mám súpoiustu i veselých vzpomínek, ale kldybych si měl na vše vzpomenoiut, nebyl by z toho článek na blog, ale román. Některé z těchto příhod se nedají popsat dostatečně působivě a bohužel je většina veselých vzpomínek dosti osobní v tom smyslu, že pokud jste to nezažili, tak to nepochopíte, nebo do toho musíte být zasvěceni, jako na příklad moji dva synovci, kteří na to také rádi vzpomínají. To je konkrétně případ máminých přebreptů. My jsme se synovci hrozně zlobili, takže když nám máma chtěla vynadat, vsteky breptala. Občas ani u toho ti synovci být nemuseli. Vznikla tak celá řada originálních hlášek jako na příklad:

očíš se na tom, jako vogorila. To vzniklo tak, že jsem měl u sebe v pokoji otáčecí křesla a jeden z těch dcou synovců se na jednom z nich rád točil, přičemž se něco nechtěněba i rozbilo. Asi se mámě zdálo být málo divoké říci, že se na tom točí jako opice, tak řekla gorila, ale jelikož se nespisovně slova, která začínají na O říkají sVo, vznikla z "CVopice" vogorila.

Na podobném přčincipu vznikla hláška při chystání se do školy, kdy máma chtěla abych se rychle oblékl, prozože pospícháme, vyjídřila to hláškou: Pospícháme pospícháme povovo.

Za zmínku stojí brept, který se logicky vysvětlit nedá, protože nevím, jak to vzniklo, ale jednou ke mně máma vletěla do pokoje a zařvala na mně: rohohu. Jedině snad bychom to Ro Ho mohli vysvětlit tak, že se někdy mámě stávalo že si mne a tátu pletla. Během toho si to vždy uvědomila, takže mi někdy říkala místo Robine Horobine a tátovi místo Honzo Rohonzo. Co znamenalo Hu v tom Rohohu, to je záhada.

Na tyto přebrepty se v psané formě moc vzpomínat nedá. Asi by to chtělo dát na YouTube video, kde bych tyto přebtrepty předvedl, pokud si na ně vzpomenu, stejně jako na pokusy\ mojí mámy naučit se anglicky, což byla často ukrutná legrace.

Písemně by se dalo zavzpomínat na příklad na to, jak jsme jednou jeli na chatu a radovali jsme se z toho, že máme celý vagon pro sebe. Mávali jsme lidem a oni nám také a všichni jsme měli výbornou náladu. Problém zoziž byl, že vagon, do kterého jsme nastoupili byl odpojený. Přeběhli jsme tedy na poslední chvíli do narvaného vlaku a dobře to dopadlo.

Abych si z mámy nedělal legraci, vzpomínám rád také jak nás na chatě, ale i doma máma strašila, kdy je nejvtiupnější skutečnost, že ačkoli jserm byl nejstarší z dětí, bál jsem se nejvíce já. Rádi jsme s mámou strašili tátu na Halloween, což bxyla legrace, protože se můj táta umí parádně lekat.

Je toho hlodně na vzpomínání, ale aby tu bylo něco aktuálního z mého života a aby to byla i legrace, proč nezavzpomínat, že?!

R.H.

Kam dál